V polovině května nás opustila prof. Ing. Jitka Moravcová, CSc.

Jitka Moravcová (rozená Radilová) vystudovala organickou technologii na VŠCHT Pardubice (nyní Univerzita Pardubice), na katedře organické chemie stejné školy obhájila kandidátskou disertační práci. Při vědecké aspirantuře sbírala i první zkušenosti s pedagogikou. Pamětníci dosud vzpomínají na její semináře a na pečlivě připravené demonstrace, jež doplňovaly přednášky profesora Večeři. Od roku 1980 je profesní dráha Jitky Moravcové svázána s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, kam po mateřské dovolené nastoupila jako vědecká pracovnice do Laboratoře monosacharidů. Po roce 1990 byla Jitka, spolu s doc. RNDr. Janem Staňkem, CSc., iniciátorkou přeměny laboratoře na plnohodnotnou katedru s vlastním studijním programem, nynější Ústav chemie přírodních látek, a spoluautorkou její vědecko-pedagogické koncepce. Poté, co Honzu značně vytížila funkce prorektora pro výstavbu, Jitka převzala vedení ústavu i oborové rady doktorského studijního programu Organická chemie. Ale ani jí nestačilo hrát si jen na domácím písečku. V letech 2005 - 2007 působila jako prorektorka pro vědu a výzkum, první a dosud jediná žena ve funkci prorektora v historii VŠCHT Praha. Krátce byla i proděkankou pro pedagogiku. Výčet dalších Jitčiných odborných a společenských aktivit by byl dlouhý. Jmenujme dlouholeté členství v hlavním výboru České společnosti chemické, působení v mnoha vědeckých a oborových radách, jak na VŠCHT Praha, tak v partnerských institucích, odborné vedení projektů MŠMT zaměřených na analýzu systému VaVaI a na metody hodnocení, členství v RVVI.

Odborným zájmem Jitky Moravcové byly sacharidy a jejich role v mezibuněčné komunikaci. Zaměřila se zejména na syntetické přístupy k novým analogům přírodních sacharidových struktur s potenciálem uplatnění v regulaci biologických funkcí. Dílčí témata této problematiky na pomezí chemických a biologických oborů řešila v rámci řady národních i mezinárodních projektů. S tím byly spojeny i její pedagogické aktivity, zahrnující všechny stupně vysokoškolského studia, jak v teoretické tak v praktické výuce. Vedle ryze odborných předmětů (např. Chemie sacharidů a biopolymerů, Izolace a identifikace přírodních látek, Optimalizace kapalinové chromatografie) věnovala důslednou pozornost i systematickému rozvíjení prezentačních dovedností studentů. Podstatnou měrou se podílela na projektu Studentského centra NMR, které už od června 2003 umožňuje studentům zúčastněných ústavů VŠCHT Praha získávat vlastní praktické zkušenosti s touto významnou technikou strukturní analýzy.

Významně se v Jitčině životě zrcadlil sport. Volejbalu se věnovala poměrně dlouho i soutěžně, dal jí smysl pro souhru v týmu, kde záleží na podání, přihrávkách i umění vybrat smeč. Sjezdové lyžování dalo rychlost. Turistika schopnost stanovit cíl a naplánovat trasu, vytrvalost a okouzlení mnohotvárností světa. Občas nešlo o malé výlety – mezi splněné sny si Jitka zařadila i Jižní Afriku, Andy, Aljašku. Sportovní přístup dovedla přenést i do jiných oblastí. A pokud někdy, obrazně vzato, vystupovala v roli trenéra, studenti i kolegové to chápali - dobře věděli, že sotva bude po turnaji, objeví se zase báječná přátelská bytost.

Potkávali jsme se léta na různých úrovních – ústav, fakulta, oborová rada, vědecká rada. Jitka zdaleka necítila potřebu zaujímat stanovisko ke všemu, ale když se vyjádřila, byla její argumentace připravená a důrazná. V otázkách koncepce a organizace výuky a výzkumu, bylo vždy užitečné zkusit si představit, jaký bude její názor. Těžko se zvyká na kondicionál: jaký by asi byl…