V letech 2009-20012 jsme byli částí konsorcia, které řešilo projekt EU FP-7 „CARMUSYS“ (Carbohydrate Multivalent System as Tools to Study Pathogen Interactions with DC-SIGN) v rámci programu Marie Curie Network for Initial Training, No.213592 (http://www.carmusys.iiq.csic.es/).
DC SIGN (Dendritic Cell-Specific Intercellular adhesion molecule-3-Grabbing Non-integrin) je C-lektinový receptor, který funguje jako adhezní molekula exprimovaná speciálně na povrchu nezralých dendritických buněk. Jeho hlavní úlohou je rozpoznat napadení organismu patogenem, a zahájit tak proces adaptivní imunitní odpovědi. Nyní je považován za univerzální receptor, protože rozpoznává řadu virů (HIV-1, HCV, CMV, Dengue, Ebola, SARS-CoV, HSV, coronaviruses), baktérií (H.pylori, M. tuberculosis, L. interrogans), plísní a parazitů. Antagonisté DC-SIGN receptoru tak mohou inhibovat interakci patogenu v počátečním stádiu infekce (Anderluh M. et al, Curr. Med. Chem. 19,258 (2012)).
Naším úkolem byla příprava malých a stabilních molekul napodobujících strukturu přirozených ligandů, mannosylovaných a fukosylovaných glykanů a zabudování těchto jednotek do dendrimerů. Vybrali jsme si C-glykosidy, v nichž je kyslík v glykosidové vazbě nahrazen skupinou CH2, což jim dodává hydrolytickou stabilitu. Azidová skupina zase umožnila spojování do dendrimerů pomocí oblíbené „click“ reakce.
Výsledky ukázaly, že C-glykosidy jsou přinejmenším stejně aktivní ligandy jako přirozené glykosidy a všechny jednoduché struktury s l-fuko konfigurací byly aktivnější než tytéž s konfiguraci d-manno.
Afinita dendrimerů rostla s počtem navázaných cukerných jednotek a rozdíl mezi konfiguracemi byl pro 12 jednotek už setřen.
Poprvé jsme tak ukázali, že i C-glykosidy mohou být účinnými antagonisty DC-SIGN receptoru.