Problémem, zatím ne příliš často řešeným, je selektivita interakcí. Řada lektinových receptorů vykazuje zvýšenou afinitu ke stejnému cukernému epitopu a naopak, jeden glykan může interagovat s několika lektiny. Jak je tedy zajištěno, že je informace předána přesně tomu příjemci, kterému má být předána?
I my jsme zjistili, že naše C-glykosidy připravené jako ligandy pro DC-SIGN receptor, jsou schopné interagovat s lektinem PAIIL (Pseudomonas aeruginosa), BC2L-A (Bulkholderia cenocepacia) a AFL (Aspergilus fumigatum).
Proto jsme se rozhodli, že budeme postupně ovlivňovat bezprostřední okolí interagujícího sacharidu dalšími vhodnými substituenty, které budou polární, nepolární, chirální a s různými funkčními skupinami. Studovat budeme jejich stereochemii pomocí spektrálních metod a výpočetních technik a schopnost vázat se na různé lektiny s cílem poodhalit zákonitosti řídící selektivitu. Jako modelové látky využijeme opět glykomimetika s kalix[4]arenovým skeletem v různých konformacích.